CORDYCEPS
Cordyceps je považován za živé tibetské zlato. Díky svým specifickým nárokům je cordyceps velmi vzácný, v současné době se vyskytuje pouze na tibetské náhorní plošině, v Nepálu a v pohoří čínské provincie Qinhai v nadmořské výšce 4 000 metrů.
První psané záznamy o cordycepsu se datují v Číně kolem roku 600 n.l. K jeho objevení došlo zajímavým způsobem – některá místa tibetských pastvin poskytovala pasoucímu se skotu ohromující vitalitu, sílu a plodnost. Jelikož klimatické podmínky byly u všech pastvin obdobné, ale kvalita chovaného skotu se lišila, pastevci se rozhodli odhalit příčinu. Tak zjistili, že u pastýřů nejlepších kusů, se ve spásané trávě vyskytovala housenice čínská. A právě tehdy začali vědci a lékaři zkoumat účinky a složení této výjimečné houby. Po dlouhou dobu byl cordyceps výsadou jen čínského císaře a jeho vyvolených, neboť výskyt houby je velmi omezený a sklizeň náročná.
Název Housenice čínská vychází z neobvyklého tvaru houby - Číňané se původně domnívali, že se jedná o housenku. Opravdu mimořádné biochemické složení a výjimečné benefity cordycepsu jsou spojeny s jeho specifickým životním cyklem. Houba parazituje na housenkách vysokohorských motýlů. Tato trpělivá a soustavná činnost cordycepsu může trvat i několik let, kdy houba vytváří cenné látky. Z těla housenky těží živiny a pro svoji ochranu proti tvrdým klimatickým podmínkám využívá její chitinovou schránku. Nad zemí pak vyklíčí do velikosti 5-15 cm.
Čínská a tibetská medicína a moderní použití
Již po staletí patří cordyceps do zlatého fondu čínské a tibetské medicíny. Je hojně používán, a kromě jeho mnoha blahodárných benefitů, je velmi ceněn také fakt, že ani dlouhodobé užívání nemá žádné nežádoucí dopady.
I v současné době je cordyceps hojně využívaný a je velmi oblíben i u špičkových vytrvalostních sportovců a u náročných profesí s vysokými požadavky na výkon.